Sauna

Co je sauna a jak funguje

Sauna je uzavřený prostor vyhřátý na vysokou teplotu, ve kterém tělo reaguje podobně jako při mírné horečce – zrychlí se tep, rozšíří se cévy a zvýší se prokrvení kůže. Tělo se potí a snaží se přebytečné teplo odvádět, což je hlavní mechanismus, na kterém saunování funguje.

Po fázi prohřátí následuje ochlazení, ať už studenou sprchou, bazénem nebo pobytem venku, a tento kontrast je to, co se považuje za hlavní přínos pravidelného saunování pro cévy a celkovou regeneraci. Podobný princip střídání tepla a chladu využívá i řada dalších wellness pobytů, které saunu obvykle zahrnují jako součást programu.

Co se děje v těle

Krátkodobě sauna zatěžuje srdečně-cévní systém podobně jako mírné cvičení, proto se lidem s vážnějšími zdravotními potížemi doporučuje probrat saunování předem s lékařem. Pro zdravého dospělého člověka jde ale o běžně používanou a bezpečnou formu relaxace.

Pravidelné saunování se často spojuje s lepší kvalitou spánku, protože prohřátí a následné ochlazení těla napodobuje přirozený pokles tělesné teploty, který tělo potřebuje k usnutí. Řada lidí si saunu záměrně dává do večerního programu právě kvůli tomuto efektu, i když individuální reakce se liší a někomu naopak večerní saunování spánek naruší.

Historicky se sauna vyvinula hlavně v severských zemích, kde bylo prohřátí těla po chladném dni důležitou součástí každodenní hygieny i společenského života. Dnes se sauna stala běžnou součástí fitness center, wellness hotelů, bytových domů i soukromých zahrad, a to i mimo oblasti, kde má tuto dlouhou tradici a kde se dřív spojovala hlavně s venkovským životem.

Kromě relaxace se saunování často zmiňuje i v souvislosti s péčí o pleť, protože pocení pomáhá čistit póry a prokrvení kůže jí dodá zdravý vzhled. Efekt je ale krátkodobý a rozhodně sauna nenahrazuje běžnou péči o pleť ani pravidelné čištění – funguje spíš jako doplněk.

Hlavní typy saun a na co se hodí

Sauny se liší hlavně tím, jak teplo do těla dostávají a jak vysoká je teplota a vlhkost vzduchu.

• Finská sauna: suchý vzduch o teplotě zhruba 80–100 °C, nízká vlhkost, teplo přenášené vzduchem a rozpálenými kameny.
• Parní lázeň (hamam): nižší teplota, ale vysoká vlhkost blízko 100 %, šetrnější k dýchacím cestám.
• Infrasauna: nižší teplota vzduchu, tělo se ohřívá přímo infračerveným zářením, vhodná i pro lidi, kterým klasické horko nesedí.
• Venkovní sauna: stojí samostatně na zahradě nebo u vody, obvykle finského typu, kombinovaná s ochlazením přímo v přírodě.

Volba typu závisí hlavně na tom, jestli člověku vyhovuje suché nebo vlhké horko, jaký prostor má k dispozici a jak intenzivní zážitek hledá. Lidé, kteří saunu kombinují s dalšími procedurami, si často k pobytu přidávají i thajskou masáž, protože uvolněné svalstvo po sauně masáž ještě umocní.

Rozdíl mezi jednotlivými typy sauny je citelný i v tom, jak dlouho se v nich dá pobýt. Zatímco ve finské sauně se s vysokou teplotou počítá s kratšími pobyty, v parní lázni díky nižší teplotě lidé zůstávají obvykle o něco déle. Infrasauna se zase díky mírnějšímu prohřátí často doporučuje jako první zkušenost pro lidi, kteří s klasickým saunováním teprve začínají nebo jim vysoké teploty nejsou příjemné.

Jak saunování zvládnout v praxi

Doporučovaný postup je jednoduchý: krátký pobyt uvnitř (obvykle kolem 8–15 minut podle vlastního pocitu), poté důkladné ochlazení a následně odpočinek vsedě nebo vleže, než se tělo vrátí do klidu. Tento cyklus se dá zopakovat dvakrát až třikrát. Mezi jednotlivými koly se vyplatí dát tělu dostatek času na zklidnění tepu, klidně deset až patnáct minut, aby se organismus stihl vrátit do rovnováhy před dalším prohřátím.

Příprava před saunou

Před vstupem se doporučuje osprchovat, saunu navštěvovat bez oblečení nebo jen v ručníku a nechodit dovnitř s plným žaludkem ani nalačno. Pít je vhodné až po saunování, ne přímo v sauně, protože tělo v tu chvíli intenzivně tekutiny ztrácí a doplňovat je má smysl postupně, ne jedním velkým douškem hned po odchodu z parna.

Doplňkem k saunování bývá i péče o pleť a obličej – po prohřátí a rozšíření pórů se dobře hodí i cvičení jako obličejová jóga, které řada lidí zařazuje do stejné wellness rutiny.

V klasické finské sauně platí i nepsaná pravidla chování – mluví se potichu, na lavici se sedí na vlastním ručníku a dveřmi se zbytečně neplýtvá teplem. V soukromí venkovní sauny na zahradě si samozřejmě každý určuje pravidla sám, ale i tam se vyplatí dát na osvědčený rytmus prohřátí a ochlazení, spíš než improvizovat.

Časté chyby a jak se jim vyhnout

Nejčastější chybou je zůstat v sauně příliš dlouho ve snaze „vydržet víc“ – tělo tím spíš vyčerpá, než aby to zvýšilo přínos. Podobně škodí saunování s plným žaludkem, po alkoholu nebo v době, kdy je člověk nachlazený s horečkou.

• Přehnaně dlouhý pobyt uvnitř místo kratších opakovaných cyklů
• Chybějící pitný režim po saunování, ne během něj
• Prudké ochlazení hned po vstupu, než si tělo na horko zvykne
• Saunování s otevřenými ranami nebo akutním zánětem na kůži

Pokud saunu teprve zkoušíte, je lepší začít s kratšími pobyty a nižší teplotou a postupně si na horko zvykat, podobně jako se lázeňská města typu Mariánských Lázní doporučují zpočátku brát pomalu a nepřehánět to hned první den.

Podceňovaným rizikem je i saunování ve dvojici s alkoholem – kombinace horka a alkoholu zatěžuje oběhový systém výrazně víc, než by odpovídalo jen součtu obou zvlášť, a zvyšuje riziko závratě nebo kolapsu. Stejně tak se nedoporučuje chodit do sauny hned po náročném sportovním výkonu, kdy je tělo už samo o sobě vyčerpané a dehydratované.

Poslední, a přitom velmi rozšířenou chybou, je ignorovat vlastní tělo ve snaze vydržet stejně dlouho jako ostatní v sauně. Tolerance k horku je velmi individuální a závisí na kondici, aklimatizaci, pohlaví i momentálním zdravotním stavu, takže srovnávat se s ostatními v sauně nemá vůbec smysl. Pokud se objeví závrať, bušení srdce nebo silná nevolnost, je namístě saunu okamžitě opustit a nechat tělo v klidu vychladnout.

Štítek: Inspirace a přehledy